Jsme čtyři, máme celkem rádi sport a máme celkem pěknej výhled na hory. Stálo v popisku airbnb, kterej mě přesvědčil, že vyrazit z Perpignanu za euro do Font Romeu v Pyrenejích bude ta správná volba. 
Celkem pěknej výhled se záhy ukázal přenádhernym výhledem, a tak jsem se pro jistotu ujistila, co že teda celkem rádi dělaj za ty sporty.
– Bruslíme, rychle, short track. Znělo to odborně, tak jsem zavtipkovala: Takže už jste asi byli i na nějaký soutěži, co? – Noo… na olympiádě, párkrát. Vlastně jsme Equipe de France. A co ty? Chtěla jsem říct, že jsem Equipe de velký nic, ale pak jsem si vzpomněla, jak jsem před měsícem vyrazila běhat na pláž, kde jsem shledala, že ten den jsou lepší podmínky pro ležení na písku, takže jsem si v legínách chvíli poležela, přemýšlela o tom, jak jsem to dobře vymyslela a pak šla domu. Nezbývalo než přiznat: Jó, já taky celkem ráda sportuju.
Už bylo jasný, proč jsem z celýho bytu a čtyř malejch lidí viděla první půl hodinu jen velký stehna. Long track Sáblíkovou znaj jen z doslechu, a tak naše konverzace o sportu měla celkem short track trvání.
Rychle jsem zaplula do pokoje a začala googlovat. Nekecali. T. měl údajně před rokem dopingovou aférku. Vzhledem k tomu, že mi ale nabídl, že mě druhej den odveze autem na to nejhezčí místo z Pyrenejí, pár těch pilulek jsem mu odpustila. Je to pohodová cesta, na jejím konci budeš možná jen trochu potřebovat ruce. Jo a maj přijít nějaký bouřky, tak pozor. Zanechal mě u Lac de Bouillouse (který jsem překřtila na Lac de Bujabéz) a zmizel.
O cestě jezerní oblastí Etangs du Carlit asi nejvíc vypoví fotky.
Od posledního jezírka začala cesta strmě stoupat k vrcholu Pic Carlit (2 921 m n. m.) a brzo bylo jasný, co myslel těma rukama. Ležela jsem asi tak v půlce týhle hory rozpláclá na kamenech a s hrůzou pozorovala dva mraky, co nade mnou začaly nenápadně kroužit. Naštěstí brzo přikroužil i nějakej pár, kterej řekl, že na vrchol kašle, že je to blbě značený a celý blbý a jestli nechci jít dolů s nima. Měli asi podobný sportovní ambice jako já, tak jsem byla ráda, že to někdo rozhodl za mě, a nechala jsem dobytí Pic Carlit na jindy.
Kluci (z jednoho se mimochodem vyklubala holka) mi nabídli, ať jim zavolám, až budu potřebovat zpátky. Před olympionikama jsem se ale image sportovce vzdát nehodlala, a tak jsem se vrátila za cenu několika puchejřů a sil přes lyžařský středisko Roc de la Calme až domů pěšky. Samozřejmě jsem za to čekala náležitou pochvalu. – Cože? Tys nebyla až nahoře? Zasmála se hlasitě stehna. – Tady to běhaj děti ve škole na těláku, většinou to dávaj tak za hodinu a půl. Uzemnili mě a tehdy jsem se rozhodla, že olympijskejm sportovcům prostě konkurovat nebudu. I když mám dojem, že mi za tenhle pobyt stehna o pár centimetrů stejně narostly!
Ale určitě už se nejvíc těšíte na drby ze života stehen, takže tady je několik poznatků:
- Po večerech hromadně skládají puzzle: vzhledem k tomu, že celý život vidí jen led, je tato aktivita značně obtížná, tyhle už například skládaj dva měsíce.
- Po večerech taky sledují televizi. Hodně. Hlavně francouzské pěvecké soutěže. Stupidní. Hodně. Zpívají taky. Hodně. Třesou se celý Pyreneje.
- Rádi jí. Hodně. Po tom, co do sebe natlačí dva stejky a dvě kila zeleniny vždycky po večeři řeknou: Mám stále hlad.
- Jí hodně. Nepijí vůbec. O láhev vína, co jsem jim přivezla, ani stehnem nezavadili. Příští čtvrtek si prý možná dají skleničku.
- Rádi pálí kalorie. Sportem, i jinak. Na ledničce mají popis sexuálních poloh s uvedeným počtem spálených kalorií.
- Z designu preferují kraví vzory.
- A hlavně. Jsou to velký sympaťáci. Hodně. Takže jim rozhodně na příští olympiádě budu držet palce!
A jejich hodnocení z airbnb si dávám do zlatýho rámečku: Magdalena je dochvilná (!), usměvavá a velice příjemná. Ve Francii žije už rok a velmi dobře ovládá Moliérův jazyk. Do našeho bytu perfektně zapadla. Rádi ji znovu ubytujeme a všem ji doporučujeme 🙂
PS: Jo a zrovna hledaj spolubydlící, kdyby měl někdo zájem!
bujabéza 
Pobavilo. Hodně. 🙂
LikeLike