Dláždit jak Raynaud

Jestli jsem se na něco po návratu těšila do Francie, bylo to místní pošahaný umění. Pro jistotu jsem si z Prahy přivezla jednu pošahanou umělkyni, co se mnou dělala pošahanou knížku, a mohly jsme vyrazit na výstavu. Pokud taky máte pocit, že dnešní době tak nějak chyběj umělci, co si jsou schopný pro umění řezat … More Dláždit jak Raynaud

Řiť Marsej

Všechny návštěvy vždycky vyzývám k zaznamenání dojmů z Marseille, o to větší radost mam, když se někdo fakt odhodlá. Po legendárním příspěvku o sac à vin od Terezy, tu máme další unikátní článek od Jany a Kuby, kteří přijeli zjistit, jak se řídí v Marseille. Díky bohu přežili, a tak přeju příjemný čtení od Kuby! … More Řiť Marsej

Olovo ne, raději umění

Tomu řikám marseillskej skandál. Po roce a půl, co si myslíte, že jediná Friche je ta Friche, kam chodíte na letní kino a večírky na střeše, se najednou ukáže, že je tu ještě jedna Friche. Nenápadná, schovaná v Calanques, přitom impozantní. Friche de l’Escalette, bejvalá továrna na olovo, která prorůstá nejenom středomořskou vegetací, ale taky … More Olovo ne, raději umění

Avignonský tyjátry

Zima, deprese, nějakej poloviční most a příšerná šéfová z Parlamentu – na poslední návštěvu Avignonu jsem nevzpomínala dvakrát ráda. Nakonec jsem si řekla, že mu dám ještě jednu letní šanci během divadelního festivalu, když je teda tak proslulej. Vždycky jsem si ho představovala jako pět šapitó někde u vody, kde pár nadšenců hraje divadlo a … More Avignonský tyjátry

Villa Kérylos

Do vily Kérylos jsem zamířila na doporučení uměleckejch spolubydlících, když jsem při cestě za Klárkou hledala zábavu nedaleko Nice. A ukázalo se, že jejich umělecký doporučení nejsou vůbec špatný. Stačí si vyjet tři zastávky vlakem do nóbl letoviska Beaulieu-sur-Mer, kde se to honosnejma stavbama jen hemží. Svoje skromný domy tam maj rodiny Eiffelů nebo Rothschildů, … More Villa Kérylos